Zvíře je obvykle označení buď pro jakéhokoliv živočicha, nebo pro živočichy na vyšším stupni vývoje (například jen obratlovce), vyjma člověka. Z filosofického hlediska se jako zvíře obvykle označuje živá bytost, která není ani člověkem, ani božstvem, mytologickou postavou, nadpřirozenou bytostí apod.

Římské právo řadilo zvířata, stejně jako otroky, do právního režimu věci. Některé přístupy přiznávají zvířatům způsobilost mít práva, avšak nikoliv způsobilost k právním úkonům, což je postavení obdobné malému dítěti, případně je řadí do kategorie „cítících věcí“. Aristotelská filosofie vymezila jasný rozdíl mezi zvířetem a člověkem. Zvíře je v ní pouhou vegetativní a smyslovou živou bytostí obdařenou schopností pohybu, člověk bytostí rozumnou a společenskou, duchovní, morální, a proto má i nesmrtelnou duši.