Vejcorodí představují podtřídu savců, jejíž první zástupci se objevili již před 200 miliony let. Do této skupiny se řadí několik starobylých vývojových linií savců, u nichž není jisté, jestli jsou opravdu příbuzné. Jediný žijící řád jsou ptakořitní, ostatní 3 řády jsou již vymřelé.
Všichni zástupci této skupiny mají však několik společných znaků. Mají shodnou stavbu lebky (zejména spodní čelisti), lopatkového pásma a končetin. Všechny tyto znaky ukazují na blízkost plazím předkům. U všech se předpokládá vejcorodost a krmení mláďat mlékem, což u vymřelých forem není možné s jistotou dokázat.
Znaky
- Plazí znaky
- Střevo, močovody i vývody pohlavních žláz ústí do jediného společného prostoru zvaného kloaka.
- Ramenní kloub pro zpevnění neobsahuje pouze klíční kost, ale podobně jako u plazů i tzv. krkavčí kost.
- Volná krční žebra
- Ptačí znaky
- podobně jako ptáci mají funkční pouze levý vaječník.
- Savčí znaky
- Na rozdíl od ostatních savců samice nerodí živá mláďata, ale snáší vejce podobně jako u plazů bohatá na žloutek a diskoidálním rýhováním.
- Vlastní mléčné žlázy, které mají více samostatných vývodů v tzv. žlaznatém políčku na břišní straně těla. Mláďata tak slízávají mléko z matčiny srsti, protože matkám chybí mléčné bradavky.
- Mají chlupy i když na rozdíl od živorodých savců jim chybí např. specializované hmatové chlupy.
- Sluchový orgán vejcorodých i ostatních savců obsahuje tři speciální kůstky, kladívko, kovadlinku a třmínek.
- Teplokrevnost, kdy tělesná teplota kolísá v rozmezí 22 – 37 °C a tím pádem je nižší než u ostatních savců (průměrně kolem 31 °C).
Např. Ptakopysk Podivný, Ježura Australská